VIDEO ZPRÁVY
Václav Klaus na PressklubuF1 o kvakcinaci a USA.
J. Em. Dominik Duka zve každého 28. dne v měsíci k Modlitbám za národ
Jak dopadla Florencie Lorenza Magnifica díky Merkelové
Kdo týrá zvířata nesmí odejít od soudu s podmínkou
Cyril Höschl: Atmosféra ve společnosti je sociálně demokraticko levicově rozbředlá
Jakl vždy byl a je bojovníkem za naprostou svobodu projevu

IVO STREJČEK, Institut Václava Klause
První prosincový den 2019 převzala vládu nad Evropskou unií dvojice politiků, kteří hlasitě a sebevědomě naznačují, že se nám po jejich předchůdcích Junckerovi a Tuskovi bude snad i stýskat. Předsedkyní Evropské komise se stala Němka Ursula von der Leyenová a prezidentem EU bývalý belgický premiér Charles Michel. Charles Michel je profesionálním politikem. Radním se Michel stal ve svých osmnácti letech, členem místní vlády když mu bylo dvacet čtyři, premiérem ve svých třiceti devíti letech. Jinou práci než politiku nikdy nedělal. V polovině listopadu, ještě před tím, než se formálně ujal funkce, Michel vystoupil na půdě University v Amsterodamu (studoval tam totiž šest měsíců v rámci programu Erasmus a na tento pobyt je „pyšný“) s projevem, ve kterém zcela otevřeně vyjádřil priority svého prezidentování. Prohlásil, že „dnešní klimatická změna ohrožuje naši samotnou existenci“ a proto „musíme přeřadit na vyšší rychlost“, neboť „musíme vést a inspirovat ostatní k tomu, aby jednali“. Ve své „klimatické“ fanatičnosti si bude Michel velmi rozumět s novou předsedkyní Evropské komise von der Leyenovou.
Brusel slaví, neboť výsledkem brutálního tlaku, který vyjednavači EU v průběhu procesu přípravy smlouvy o odchodu Velké Británie z EU na britské politiky vyvinuli, byl text, jehož obsah musela Dolní sněmovna britského parlamentu drtivou většinou odmítnout. EU vědomě a bezohledně zatlačila Velkou Británii do politicky i společensky obtížně řešitelné situace. Je sice pravda, že si britská vláda v čele s premiérkou Mayovou dlouhodobě počínala nerozhodně a nejasně, jako by sama nevěděla, kam ve vyjednávání směřovat, čímž pozici Bruselu pouze posilovala. Rozhodující však je, že si EU přátelský rozchod (jak o něm neustále káže) nepřála a neudělala nic, čím by takovému rozchodu pomohla. Hlavní důvody byly dva: ponížit Velkou Británii za facku, kterou jí voliči svým rozhodnutím opustit EU uštědřili, a svou nekompromisností a bezohledností vůči Velké Británii vyslat zastrašující signál dovnitř EU.
Brusel slaví, neboť výsledkem brutálního tlaku, který vyjednavači EU v průběhu procesu přípravy smlouvy o odchodu Velké Británie z EU na britské politiky vyvinuli, byl text, jehož obsah musela Dolní sněmovna britského parlamentu drtivou většinou odmítnout. EU vědomě a bezohledně zatlačila Velkou Británii do politicky i společensky obtížně řešitelné situace. Je sice pravda, že si britská vláda v čele s premiérkou Mayovou dlouhodobě počínala nerozhodně a nejasně, jako by sama nevěděla, kam ve vyjednávání směřovat, čímž pozici Bruselu pouze posilovala. Rozhodující však je, že si EU přátelský rozchod (jak o něm neustále káže) nepřála a neudělala nic, čím by takovému rozchodu pomohla. Hlavní důvody byly dva: ponížit Velkou Británii za facku, kterou jí voliči svým rozhodnutím opustit EU uštědřili, a svou nekompromisností a bezohledností vůči Velké Británii vyslat zastrašující signál dovnitř EU.
V nedělním pořadu televize Prima Václav Klaus na otázku o hlavních ohniscích zvýšeného mezinárodního napětí ve světě odpověděl, že je „Ukrajina ponoukána politickými elitami Západu, včetně našich, aby co nejvíce provokovala Rusko a prezidenta Putina. Tam vidím možné ohnisko nebezpečí a myslím, že se Putin ještě chová opatrně a střízlivě a nenaskakuje na každou provokaci“. Ukrajinský velvyslanec v České republice reagoval vzkazem na svém twitterovém účtu otázkou: „Znamená jeho [Václava Klause] vyjádření souhlas s těmi, kdo si myslel, že to v roce 1938 bylo právě Československo, kdo vyprovokoval ‚opatrně a střízlivě‘ uvažujícího Hitlera?“.
Při pozvání na oslavu k deseti letům existence Akce D.O.S.T. jsem nemohl uvěřit, že je to již skutečně deset let co toto sdružení zápasí o suverénní stát a jeho tradiční hodnoty. [1] Vedlo mne to k zamyšlení nejen nad uplynulými deseti lety jeho existence, ale také nad budoucími tématy tohoto uskupení v němž jsem po celou dobu cítil své spojence i přátele. A co je skvělé, že i po těch deseti letech to cítím stále. Což není věc samozřejmá, protože mnoho sdružení a hnutí a dokonce i politických stran za tak dlouhou dobu změnilo své postoje a zaměření. Akce D.O.S.T. však je stále pevným zastáncem tradičních křesťanských evropských hodnot a suverenního národního státu stejně jako já i celý Institut Václava Klause, jehož jsme členem. A nemohl jsem si položit otázku "Jakou budoucnost má Akce D.O.S.T.?".
Donald Trump se odvážil dalšího – a opět velmi správného – rozhodnutí. Oznámil, že USA ukončí svoji účast v tzv. Globálním kompaktu o migraci, který v roce 2016 přijalo Valné shromáždění OSN. Své stanovisko zdůvodnil slovy, že “Amerika tímto rozhodnutím sice nekončí svůj štědrý přístup k migraci, ale její rozhodnutí o migrační politice musí být vždy činěno pouze Američany a nikým jiným než Američany”. Trumpova pozice ostře kontrastuje s aktuální situací v Evropské unii. Vloni na jaře předložila Evropská komise návrh Směrnice stanovující kritéria a mechanismy povinné pro každý členský stát EU v otázce přijímání a usazování migrantů na svých územích (tzv. Dublin IV). O jejím obsahu běžný občan naší země neví nic. Neuvěřitelné návrhy Bruselu nebyly a nejsou předmětem předvolebního boje a nejsou ani součástí politické a společenské debaty v EU ani u nás. To je nepřijatelná chyba, neboť bruselské návrhy ve svých důsledcích katastrofálně ohrožují budoucnost naší země. Zde jsou pouze ty nejzávažnější: