Jan Vodňanský nezemřel, bude tu s námi dál ve svých písních Doporučený

Jan Vodňanský u klavíru spolu se svým synem Tomášem Jan Vodňanský u klavíru spolu se svým synem Tomášem snímek Ivana Haslingerová revue Fragmenty

"Jde vlna za vlnou, nikdy se nevrací nocí, kdy začíná slavnostní bál..." Nevím vlastně ani, jak mi vytanula na mysli při oznámení zprávy, že zemřel dlouholetý člen naší redakční rady Ing. PhDr. Jan Vodňanský. Zřejmě asi proto, že jsem si uvědomil, že nás již nikdy nezaplaví vlna Janovy laskavé radosti ze života a humoru. Že nás dnes,10.2.2021, definitivně opustil člověk šířící kolem sebe svůj neopakovatelný crazy dada humor a nejen to. Člověk, který tento svůj svérázný vysoce intelektuální humor spojil s opravdu vyhraněným charakterem. A to je v uměleckém světě opravdu vzácné. Člověk s jasnými postoji k životu, pro něž byl v době odporné Husákovy normalizace v roce 1974 vyhozen z Činoherního klubu, kam jsme na něj jako studenti a pak absolventi nejrůznějších, převážně vysokých škol, nadšeně chodili. A když podepsal 18. října 1977 Chartu77, zasáhl vůči němu zločinný a zavrženíhodný komunistický režim tak silně, že nejen nesměl hrát, ale ani jeho knihy a písně nesměly vycházet, neboli zůstal bez možnosti si vydělávat na živobytí, ačkoliv měl v té době malého synka Tomáše. Upadl do beznaděje a nakonec odjel na Slovensko, kde normalizace nebyla tak silná  a mohl tam skládat písničky a hrál divadlo alespoň pro děti. 

Nakonec vše ustál a bylo s podivem, že po tom všem dokázal kolem sebe šířit pohodu a optimismus. Alespoň na nás takto působil. Nebýt jeho, asi bych se nikdy neodhodlal začít vést jako chemik kulturní magazín, když mi to bylo po nedobrovolném odchodu z Akademie věd nabídnuto Kulturní komisí ČR za ministrování Pavla Tigrida. Nikdy nezapomenu na Janova slova, že jsme přece tak dlouho toužili po možnosti publikovat, tak to přece musím vzít. Dokázal prostě člověka povzbudit asi proto, že sám zažil tolik nepříjemných zvratů v životě, že se naučil s nimi žít a dokonce se člověku zdálo, že ho nějak zvláštně posílily. Vystudoval dvě fakulty ČVUT a FF UK, a nikomu se za to, jak mu ubližovali, nemstil. Říkával, že by si tím zkazil život a ztratil by vnitřní svobodu, kterou nutně potřebuje ke své tvorbě. A protože se po tom nepídil, nevěděl vlastně asi ani, komu by měl odpouštět nebo se naopak mstít. Vnášel naopak spolu se svým kolegou Skoumalem světlo do našich životů i ve velmi nepříjemných a temných dobách normalizace. A  po sametové revoluci povzbuzoval svým příkladem lidi kolem sebe k optimismu a k práci. A možná právě toto hrálo při rozhodnutí ministra kultury Pavla Dostála v roce 1998  udělit  herci, showmanovi, skladateli, přednášejícímu na filosofické fakultě UK a členovi naší redakční rady Janovi Vodňanskému titul Dosud) žijící Národní poklad. O slavnostním předání v Nostickém paláci v Praze se můžete dočíst v článcích (DOSUD) ŽIJÍCÍ NÁRODNÍ POKLAD JAN VODŇANSKÝa DOSUD ŽIJÍCÍ NÁRODNÍ POKLAD JAN VODŇANSKÝ UVÁDÍ ONEMANSHOW "JAK MI DUPOU KRÁLÍCI.

Jan byl prvním oceněným titulem Národní poklad za svého života a podle nás, kteří jsme ho znali, si zasloužil toto ocenění. Nejen já, ale i mnozí další lidé z branže ho považovali a nadále považovat budou za umělce srovnatelného u nás pouze s Jiřím Suchým.

 

Co říci k té smutné zprávě, že nás Jan opustil. Napadá mne parafráze na moudrá slova o Shakespearovi pana Wericha, kterého Jan miloval:

"Vodňanský, to byl zámek plný spisovatelů, takoví lidé nemají odcházet, když na světě zůstávají miliony těch, kteří tu již dávno nemuseli být."

Ano, takoví maršálové, maršálové, maršálové... nemají Jene odcházet, leda by šli zvát dámy k tanci, jako v Tvé nezapomenutelné písni. Těšil jsem se, jak budu psát o tom, jak oslavíš s milovanou opicí Shischejdou a Ivankou své 80. narozeniny 19. černa 2021. Ale teď mne napadá, že ty tu budeš s námi dál ve svých písních, knihách a v našich vzpomínkách. Děkuji za redakci revue Fragmenty za vše, co jsi pro ni udělal, a za to, jak jsi všem dokázal prozářit i tu temnou dobu komunistické diktatury. I život nás všech visí podle Tvé básně na nitce a jednou se s námi sanitka převrhne a nitka se přetrhne, jak jsi zpíval v Činoheráku tehdy za veselého smíchu. A vidíš, teď jak to píši, jsem se nakonec bezděky pousmál. Máš i po smrti blahodárný vliv na ostatní. Bůh ani netuší, koho si to k sobě povolal a jak mu budeš prohánět jeho andělské chóry.   

 © Kulturní komise ČR, 2021

Číst 2181 krát
Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)
Zveřejněno v UMĚNÍ

Související položky (podle značky)

  Fragmenty jsou zobrazeny na twitteru i facebooku

Twitter Fragmenty        Facebook Fragmenty       Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. 

Blog iDNES Haslingerová Facebook Haslingerová  LinkedIn Haslingerová  

Odebírejte Fragmenty

 

Style Setting

Fonts

Layouts

Direction

Template Widths

px  %

px  %