Politická závěť Adolfa Hitlera z 29. dubna 1945 Doporučený

Doc. Petr Žantovský přednáší o úskalích mediální politiky ve Slovenské domě v Praze Doc. Petr Žantovský přednáší o úskalích mediální politiky ve Slovenské domě v Praze snímek Ivana Haslingerová revue Fragmenty

Poslední dějství Třetí říše. Celý den 30. dubna dopadaly na Říšské kancléřství v Berlíně nepřetržitě ruské granáty. Pod kancléřstvím a téměř čtyři metry silným betonem se v bunkru týden před jeho smrtí skrýval Hitler, jeho žena Eva Hitlerová (rozená Braunová), Goebbelsovi a jejich děti, osobní garda a Hitlerovi nejbližší spolupracovníci. Generál Weidling kolem poledne Hitlerovi řekl, že německá armáda udrží Berlín maximálně do večera. Kolem 12:30 oznamuje Hitler, že on a jeho žena spáchá sebevraždu, s tím, že chce být spálen, jelikož se obává, aby se jeho tělo nedostalo do ruských rukou. Goebbels ještě přemlouvá Hitlera, aby se ještě pokusil o útěk a řídil válku z Obersalzbergu. Hitler však své rozhodnutí nemění a odchází do své ložnice. Zde on a jeho manželka spáchali sebevraždu rozkousnutím ampulky kyanidu a stisknutím spouště pistole (Walther PPK). Těsně před smrtí měl zakřičet: „Bez nacionálního socialismu nemůže Německo existovat!“  

Komorník Heinz Linge otevírá v 15:40 dveře a nachází mrtvého Hitlera sedícího na pohovce vedle své ženy. Linge za pomoci tří SS-manů odnesl Hitlerovo tělo a jeho manželky asi tři metry ode dveří bunkru, polil těla benzínem a zapálil je. Německé armádě na konci války docházelo palivo, a tak musel dát jeden z Hitlerových generálů rozkaz k vyčerpání paliva z aut na parkovištích. Kolem 18:00 zjišťuje důstojník SS Ewald Lindloff, že jejich těla jsou spálena a roztrhána dělostřeleckými granáty. Rýčem je pohřbívá do jednoho kráteru po granátu.

Kolem 18:30 téhož dne se ruští vojáci dostávají do budovy Říšského sněmu. Asi o hodinu později spáchají Gebbelsovi společně sebevraždu, také kyanidem. 1. května říšské rádio vysílá zprávu o Hitlerově smrti. Jediní přeživší svědkové z bunkru byli sekretářka Traudl Junge, komorník Heinz Linge, osobní pobočník Otto Günsche a telegrafista Rufus Misch, všichni padli do ruského zajetí.

Dne 2. května 1945 dobyly Berlín jednotky sovětské armády a 7. května 1945 byla podepsána kapitulace Německa, která vešla v platnost druhého dne ve 23:01.

Dlouhá léta se vedly spory o smrti Hitlera, zda skutečně spáchal sebevraždu, či zda se mu přece jen nepodařilo z obklíčeného Berlína uprchnout. Dnešní moderní poznatky naznačují, že Hitler skutečně v Berlíně zemřel a že byly jeho ostatky částečně spáleny. V archivech v Moskvě z nich byly zachovány pouze části lebeční kosti a čelisti. Výzkum lebeční kosti z roku 2009 odhalil, že nepatřila Hitlerovi, ale ženě mezi 20 a 40 lety. Zuby v čelistní kosti však odpovídaly Hitlerovým stomatologickým záznamům. V roce 2018 francouzští patologové znovu zkoumali dochované zuby a spodní čelist a definitivně potvrdili, že skutečně patřily Hitlerovi. Následky chemických reakcí také potvrdily pozření kyanidu.

Na konci tohoto truchlivého příběhu jménem nacismus stůjž jako vykřičník Hitlerova politická závěť. Jistě k ní není třeba žádného komentáře.

Politická závěť Adolfa Hitlera z 29. dubna 1945

Od doby, kdy jsem v roce 1914 jako dobrovolník nasadil své skromné síly ve světové válce, která byla říši vnucena, uběhlo více než třicet let.

V těchto třech desetiletích mi byly pohnutkou při veškerém myšlení, jednání a žití láska a věrnost mému národu. Daly mi sílu vyjádřit nejtěžší rozhodnutí, před jaké doposud ještě žádný smrtelník nebyl postaven. Můj čas, moje pracovní úsilí a moje zdraví jsem v těchto třech desetiletích vyčerpal.

Není pravda, že jsem já nebo kdokoli jiný v Německu chtěl v roce 1939 válku. Byla chtěna a podněcována výhradně oněmi státníky, kteří buď byli židovského původu, nebo pro židovské zájmy pracovali. Učinil jsem přespříliš nabídek na omezení zbrojení, které potomstvo nebude schopno do konce věků zapřít, než aby na mně mohla být svalena zodpovědnost za vypuknutí války. Nikdy jsem si nepřál, aby po první neblahé světové válce vypukla druhá proti Anglii a dokonce i proti Americe. Přejdou staletí, ale z ruin našich měst a uměleckých památek se obnoví nenávist posledního zbytku zodpovědného národa proti tomu, komu vděčíme za vše: Mezinárodnímu židovstvu a jeho pomocníkům!

Ještě tři dny před vypuknutím německo-polské války jsem navrhl britskému velvyslanci v Londýně řešení – podobné tomu v případě oblasti Sárska pod mezinárodní kontrolou. Ani tato nabídka nemůže být zapřena. To bylo zavrženo, neboť rozhodující kruhy anglické politiky si válku přály, částečně kvůli očekávaným obchodům, částečně poháněny propagandou, kterou provádělo mezinárodní židovstvo.

Nemám žádné pochyby, že - pokud národy Evropy budou na tyto finanční pikle pohlížet jako na balíky akcií, pak také budou ony národy volány k zodpovědnosti – tím vlastním viníkem bude: Židovstvo! Nenechal jsem nikoho na pochybách, že tentokrát nejen, že budou vyhladověny děti Evropanů z árijských národů, nejen, že miliony dospělých mužů naleznou smrt, a nejen, že statisíce žen a dětí shoří při bombardování ve městech, aniž by vlastní viník, třebas i humánními prostředky, za svou vinu pykal.

Po šestiletém boji, který přes všechny nezdary jednou vstoupí do historie jako nejslavnější a nejstatečnější vyjádření životní vůle jednoho národa, nemohu se odloučit od města, které je hlavním městem říše. Protože sil je málo na to, aby mohly za této situace dále čelit nepřátelskému náporu, vlastní odpor je taktéž pozvolna znehodnocen zaslepenými a bezcharakterními mizery, chtěl bych se o svůj osud podělit s oním milionem druhých, tím že ve městě zůstanu. Kromě toho nechci padnout do rukou nepřátelům, kteří potřebují k obveselení poštvaných mas novou, Židy naaranžovanou podívanou.

Proto jsem se rozhodl zůstat v Berlíně a tam z vlastní vůle zvolit smrt, když vím, že samotné místo vůdce a kancléře nemůže být udrženo. Zemřu s radostným srdcem vzhledem k vědomí neskonalých činů a výkonů našich vojáků na frontě, našich žen doma, výkonů našich rolníků a dělníků a v dějinách jedinečného nasazení naší mládeže, která nese moje jméno.

To, že vám všem z celého srdce vyslovuji dík, je stejně tak samozřejmé, jako mé přání, abyste proto za žádných okolností nevzdali boj, neboť úplně stejně jako kdekoli, jej povedete proti nepřátelům vlasti, věrni víře velkého Clausewitze. Z oběti našich vojáků a z mé vlastní sounáležitosti s vámi až k smrti, vzejde tak jako tak z německé historie sémě zářného znovuzrození nacionálně socialistického hnutí a tím uskutečnění opravdové národní pospolitosti.

Mnoho nejstatečnějších mužů a žen se rozhodlo spojit svůj život do posledního okamžiku se mnou. Požádal jsem je a konečně i přikázal, aby to nedělali, ale aby se zúčastnili dalšího boje národa. Vůdce armád, námořnictva a letectva prosím, aby krajními prostředky posílili ducha odporu našich vojáků v nacionálně socialistickém smyslu, se zvláštním poukazem na to, že i já sám, jako zakladatel a tvůrce tohoto hnutí, jsem upřednostnil smrt před zbabělým odstoupením nebo dokonce kapitulací.

Patří jednou ke cti německého důstojníka – tak jako v případě našeho námořnictva – že je předání krajiny nebo města nemožné a že především velitelé jdou zářným příkladem v čele v nejvěrnějším plnění povinností až do smrti.

Vylučuji před svou smrtí ze strany dřívějšího říšského maršála Hermanna Göringa a odebírám mu všechna práva, které vyvstávají z výnosu z 29. června 1941 jakož i mého prohlášení v Říšském sněmu z 1. září 1939. Na jeho místo jmenuji velkoadmirála Dönitze říšským prezidentem a nejvyšším velitelem wehrmachtu.

Vylučuji před svou smrtí ze strany a ze všech státních úřadů dřívějšího říšského vůdce SS říšského ministra vnitra Heinricha Himmlera. Na jeho místo jmenuji župního hejtmana Karla Hankeho říšským vůdcem SS a šéfem Německé policie a župního hejtmana Paula Gieslera říšským ministrem vnitra.

Göring a Himmler přivodili svým tajným vyjednáváním s nepřítelem, které se konalo bez mého vědomí a proti mé vůli, jakož i protizákonným pokusem strhnout na sebe moc ve státě, zemi a celému národu nedozírné následky, zcela bezohledně, nevěrně k mé osobě.

Abych dal německému národu vládu složenou z čestných mužů, kteří splní své závazky pokračovat všemi prostředky ve válce, jmenuji jako vůdce národa následující členy nového kabinetu:

Říšský prezident: Dönitz

Říšský kancléř: Dr. Goebbels

Stranický ministr: Bormann

Ministr zahraničí: Seiß-Inquart

Ministr vnitra: župní hejtman Giesler

Ministr války: Dönitz

Vrchní velitel pozemních vojsk: Schörner

Vrchní velitel válečného námořnictva: Dönitz

Vrchní velitel letectva: Greim

Říšský vůdce SS a šéf Německé policie: župní hejtman Hanke

Hospodářství: Funk

Zemědělství: Backe

Spravedlnost: Thierack

Kultura: Dr. Scheel

Propaganda: Dr. Naumann

Finance: Schwerin-Crossigk

Práce: Dr. Haupfaer

Zbrojení: Saur

Velitel Německé pracovní fronty a člen říšského kabinetu: říšský ministr Dr. Ley

Ačkoli se značné množství mužů, jako Martin Bormann, Dr. Goebbels a jiní, včetně jejich manželek, ze svobodné vůle nalézali u mne a za žádných okolností nechtěli opustit hlavní město říše, ale byli připraveni zde se mnou zemřít, musím je požádat, aby byli poslušní výzvy a v tomto případě kladli zájem národa nad vlastní pocity. Budou mi po smrti jako druzi stát svou prací a svou věrností tak blízko, jak doufám, že můj duch bude nad nimi dlít a stále je provázet. Ať jsou tvrdí, ale nikdy nespravedliví, ať především nikdy nepovýší strach na rádce svého jednání a kladou čest národa nade vše, co je na Zemi. Ať jsou si konečně vědomi, že náš úkol, výstavba nacionálně socialistického státu, představuje práci pro nadcházející staletí - úkol, který jednoho každého zavazuje sloužit společnému zájmu a své vlastní výhody oproti tomu nechat stranou. Od všech Němců, všech nacionálních socialistů, mužů i žen a všech vojáků vyžaduji, aby byli až do smrti poslušní a věrní nové vládě a jejímu předsedovi.

Především zavazuji vůdce národa a osazenstvo k úzkostnému dodržování rasových zákonů a nemilosrdnému odporu proti světovým travičům všech národů - světovému židovstvu.

V Berlíně, 29. dubna 1945, 4.00 hodin.

podepsán A. Hitler

Svědci: Dr. Joseph Goebbels, Martin Bormann, Wilhelm Burgdorf, Hans Krebs

 

Číst 267 krát
Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)
Zveřejněno v UMĚNÍ

Odebírejte Fragmenty

 

Style Setting

Fonts

Layouts

Direction

Template Widths

px  %

px  %