Přišel k nám do redakce rozhořčený dotaz: "Prezident Spojených Států Donald Trump nechal odhlasovat na ekonomickou pomoc postiženým virem 2,2 trilionu dolarů, v přepočtu na naši měnu 528 000 000 000 000,- Kč. U nás jezdí po našich ulicích ozbrojené lidové milice (tzv. policie) fízlující obyvatelstvo, zda mají nasazené náhubky a jestli říkají, co si myslí a co je jim zakázáno říkat. Co Vy na to?"  Co na to máme říci? Že náhubky nic nevyřeší, že viry se budou šířit sice pomaleji, ale stejně dostane tuto chřipku nakonec každý jako každou jinou. Jen to velice ožebračí naší zem. Komunisté chtěli pyšně poroučet větru a dešti, neomarxistická EU dokonce chtěla snížit teplotu celé planety a nyní naše vláda chce zakázat virům, aby se nedostaly skrz roušky. Již v Bibli stojí, že Kristus považuje pýchu za smrtelný hřích. Komunismus padl, EU se začíná rozpadat a volby se blíží... To by nás mělo smířit s tím, že to vlastně za to stojí nosit ještě chvíli roušky. 

I když promítání filmu Martina Durkina „Velký podvod s globálním oteplováním“ (“The Great Global Warming Swindle”), které proběhlo díky prezidentu Klausovi v kině Blaník již v roce 2007 a Fragmenty o něm přinesly článek Jde o hodně, jde opravdu o hodně!,  vracíme se k němu z důvodu, že v tomto filmu bylo několik informací, které byly nejen pro laiky, ale i pro vědce zajímající se o problematiku klimatu. Jsou stále nové a poučné, přestože o nich nikde, kromě našeho časopisu Fragmenty, žádné médium dosud neinformovalo. I když rozruch, jaký počin tehdejšího Klausova Centra pro ekonomiku a politiku (CEP) tehdy způsobil, by mohl závidět i Spielberg s Jurským parkem. Neexistovalo snad žádné periodikum, které by nepokládalo za nutné se k počinu CEPu rozhořčeně vyjádřit. Komentáře byly ale vesměs plytké a bezobsažné. Nikde jsem nezaznamenala ani pokus o polemiku s tím, co se ve filmu opravdu říkalo. Pouze a jen kritika, že jeho tvůrce Durkin užívá „falešné argumenty“, aniž se autoři článků snažili alespoň naznačit, oč ve filmu šlo, a uvést své protiargumenty. Vše bylo psáno přesně podle hesla: „Když dojdou argumenty, je dobrá i sebevětší lež“.  Ekologické problémy byly převedeny na politické. Všichni si pamatujeme, jak obrovskou popularitu získal v roce 2006 Al Gorův film “The Inconvenient ecoteror".

Seznamte se živě s předsedou Trikolóry. Každý čtvrtek od 20:00 je tu pro Vás. Nenechávejte se ovlivňovat proevropskými médii, ale utvořte si názor v živé debatě. Stačí kliknout na níže uvedený obrázek:

Roušky či respirátory se staly nezbytnou součástí naší výzbroje proti neznámé nemoci, která se díky otevřeným hranicím bleskově rozšířila do všech evropských zemí. Než se stačily státy dohodnout na hraničních kontrolách, bylo už pozdě. Virus byl do země přenesen. Vládní nařízení na boj s dalším šíření nákazy nám nyní ztrpčují život. Mnohým z nás se zdají přehnaná, ale na druhou stranu chápeme, že kdyby je vláda nevyhlásila a pak někdo na koronavirus zemřel, tak ji naše neohrožená média a opoziční Johanky z Arku typu paní Němcové upálí na hranici. Ono se to hezky kritizuje, pokud člověk nenese zodpovědnost. A nechutná kritika snášející se na hlavu premiéra a prezidenta je opravdu přes rámec slušnosti. Ale o tom psát nechci. Chci se zamyslet nad tím, proč Evropská komise nevěnuje hrozbě COVID-19 pozornost, když má takovou možnost ukázat, jak dokáže své sliby o všeobjímajícím superstátu EU, který nás ochrání před vším nebezpečím, uvést  do praxe. Slyšel vůbec někdo o komisařce pro zdraví Stelle Kyriakidis? Já o ní nic nezaznamenala a to má jistě k ruce veliký tým draze placených bruselských úředníků s patřičným odborným i politickým zázemím.

Prezident ČR v letech 2003-2013, profesor ekonomie Václav Klaus si zase jednou dovolil říci pravdu nejen o ekonomickém dopadu koronaviru na naši ekonomiku, ale dokonce i o Evropské Unii. V rozhovoru s redaktorkou Lidových novin Ivanou Pečínkovou zkritizoval EU za její špatné fungování, které koronavirus odhalil v celé jeho kráse. Poukázal na to, co cítí každý občan v naší a jistě i okolních zemích, že když nastane opravdu vážný problém, je pro nás EU naprosto bezvýznamná a že dokonce řada lidí doufá, že to jak se nyní chová bude její konec. Dokonce uvedl, že  i když on si to nemyslí, byl by šťastný kdyby to tak bylo:  „Řada lidí je najednou nadšená, že se Evropská unie tak odhalila, ve své bezvýznamnosti a bezcennosti. Že to snad už konečně všem dojde a bude konec tomu šílenému experimentu unifikace a likvidace národních států. Musím říci, že bych byl šťastný, kdyby to tak bylo. Ale nic takového nevidím. Bruselští papaláši se budou chovat tak, jak se chovali v posledních dnech, a nemyslím, že by od své zhoubné myšlenky násilného sjednocení Evropy chtěli někdy upustit." Také uvedl, že lidé z jeho blízkého okolí říkají, že se teď ukáže, že je nemožné financovat všechny zelené nesmysly EU a dále bojovat proti globálnímu oteplování. A nezapomněl připomenout, že se dočetl v australském měsíčníku Quadrant, že šíření koronaviru bude bránit teplé počasí, takže to globální oteplení bude přece jen k něčemu dobré, což se mu zdá strašně vtipné.

Herci a komedianti v čele s Hrušínským ještě nedávno na Letné hrozili, jak nám ukáží a nyní si stěžují, že prý nebudou mít na výplaty. A protože se v nemocnicích nedostává pomocného personálu, rozhodli se, že si půjdou  vydělat na své chudé mzdy do nemocnic. Ovšem před národem o skutečném důvodu pomáhat tiše pomlčí a budou vše presentovat jako hrdinnou avantgardu Milionu chvilek v čele s vůdcem  Hrušinským. Pokud se Hrušínský, Klus, Banga či Aňa Geislerová (doplňte si další) zapojí do pomoci lidem od koronaviru, budou jim děkovat za hrdinství. Tak to alespoň ještě nedáno vypadalo. Kde ale tito hrdinní chvilkaři jsou?  Zmizeli...  

Po zprávě, že koronavirus dokázal uzavřít tzv. Evropský parlament, jsem zajásala: "Sláva mu, nebudeme alespoň chvíli zamořováni jeho nesmyslnými příkazy." Pak jsem se sice v duchu omluvila těm chudákům, kteří jsou kvůli němu zavřeni na infekčních klinikách. Ale pokud proběhne vše jako dosud, neboli jako běžná chřipka, pak opakuji: sláva mu. Už jen díky tomu, že si snad občané už konečně uvědomí, jaké je nebezpečí nejen otevřeného Schengenského prostoru, ale především toho, že se díky tak adorované globalizaci stávají závislými na jiných státech, aniž si uvědomují i její negativní stránky. A to nejen v přílivu obyvatel z nejrůznějších kontinentů, kde se vyskytují nejrůznější pro nás mnohdy smrtelné nemoci, které přenáší cizokrajný hmyz, ale především proto, že není rozumné být závislí na dovozu například léků z Číny jen proto, že je tam vyrobí levněji... A co by mělo být mementem do budoucna, že vidíme bezmocnost a nesmyslnost do nebes tak vychvalovaného superstátu EU,  pokud nastane první vážný problém. Že si každý stát musí své problémy řešit sám a nemůže se na bruselské úředníky spolehnout.

Synod (z řec. σύνοδος setkání) je  nejvyšší zákonodárné a řídící shromáždění neboli parlament biskupů, který má za cíl projednat a urovnat záležitosti týkající se církevní nauky a praxe. Papež po něm hodnotí jeho závěry v tzv. exhortaci (z latinského ex-hortatio) neboli ve vyzvání a vybídnutí ke změnám v církvi, na nichž se biskupský parlament shodl. Jde proto o velice důležitou věc v katolické církvi. Synod, který volal v loňském roce Papež František do jím velice milované Amazonie se zabývala velmi diskutovanými tématy jako je jáhenství žen či svěcení osvědčených ženatých mužů, neboli převratnou možností zrušení celibátu a možností poskytnout svěcení na jáhny ženám. Exhortaci z tohoto velice rozporuplného synodu zveřejnil papež 12. února 2020 pod názvem „Milovaná Amazonie“. A názory na ni vyvolaly velkou diskusi v katolické církvi. Až na kněze hlásící se k hnutí Focolare vniklém v katolické církvi po II. Vatikánském koncilu, u nás reprezentovaném především zesnulým kardinálem Vlkem a Tomášem Halíkem, jde podle ostatních diskutujících o rouhání Bohu, modlářství, hříchy proti 1. přikázání a o odklonu od Krista k antikristu.